Taneční medicína a metoda Yotai

Fascie jsou elastická vlákna, která najdeme ve vazivu i obalech svalů. Mají zásadní vliv na naši hybnost a zdravé postavení těla. Klára Lidová se skrz fasciální výzkum snaží hledat nové metody pro udržení zdraví tanečníků, sportovců a dalších lidí s pohybovým zatížením.

Přečtěte si, jak ke svým metodám došla skrz řešení problémů s vlastním tělem poznamenaným profesionální taneční kariérou a jak správně používat dnes již velmi rozšířené fasciální pomůcky.

• Prvotní cesta
• Zahraniční zkušenosti
• Vědecká komunita
• Yotai
• >Ztráta elasticity vaziva
• Fasciální váleček
• Rizika
• Správné použití
• Bolest
• Bezpečné protahování

Jaká byla tvoje cesta do studia pohybového aparátu a terapeutických metod?

Cesta u mě primárně vede přes moje vlastní tělo.

Já jsem začala tančit ve 4 letech. Do velké zátěže jsem se dostala ve chvíli, kdy na to struktury ještě nebyly připravené. I geneticky mám danou hypermobilitu.

Normální člověk má systém, jak já to laicky podávám, záchranných pásů v autě, a to je naše vazivo. Opravdu pevné vazivové pásy, které nám drží tělo pohromadě a zabrání tomu, aby se kloub dostal do vykloubené pozice. Ve vazivu jsou kolagenní a elastinová vlákna. Já mám málo kolagenu, který je pevný, a naopak hodně elastinu, který je neskutečně pružný.

Tím pádem já dám nohu, ruku úplně kamkoliv, až do velmi nebezpečných rozsahů.

V Národním divadle mě vzali už ve 4 letech, protože mě viděli a zamnuli si ruce, že je to geniální materiál. A tak ten materiál začali používat, vytěžovat a rozvíjet hypermobilitu víc a víc. Výsledkem toho je, že jsem už od 15 let byla donucena přes sérii vykloubení, opotřebení kloubů a úrazů začít přemýšlet nad tím, co s mým tělem dělat. 

Zahraniční zkušenosti

Hned z kraje 90 let jsem měla obrovské štěstí, že jsem se dostala do Vídně, a potom do Francie.

Fasciální výzkum jako takový si dává jako svůj startovní bod rok 2007, ale v Rakousku a Francii na nějaké intuitivní a polovědecké rovině s fasciemi pracovali tanečníci kolem pařížské opery už od 70 let. 

Sólisté z pařížské opery se propojili s anatomy a rehabilitačními lékaři a začali si analyticky klást otázku, jestli by to nešlo udělat jinak, aby ve 33 letech nekončili na invalidním vozíku. 

Měla jsem neuvěřitelné životní štěstí, že jsem se setkala s pokrokovými pedagogy, a že jsem se záhy dostala právě do zahraničí, kde byl jiný trend a jiný přístup k tělu tanečníka.

Vědecká komunita

Díky tomu, že jsem propadla od začátku skrz zahraniční zkušenosti fasciím, moje cesta už jenom přirozeně dál plyne. 

Záhy jsem se dostala do fasciální komunity tady v Čechách. Už jsem se dokázala etablovat i ve fasciální vědecké komunitě propojené s nejnovějším výzkumem. 

Je zajímavé, že v rámci té fasciální komunity všichni vyšli původně z nějaké pohybové zátěže. Jeden kolega vědec byl 10 let mistr Itálie v krasobruslení, druhý vyšel z bojových umění. Všichni propadli fasciím skrze to, že napřed ty fascie cítili, vnímali. Zjistili, jakými repetitivními zraněními jejich tělo prochází, a že sami chtějí pomoct sobě. 

Pomocí sama sobě byl hnán fasciální výzkum.

Bytostně jsem věděla, že to je moje cesta.

Stala jsem se takovým maniakem. Pro mě v podstatě neexistuje večer se dívat na film, nebo si přečíst beletrii. Já když si večer něco pustím, tak si pustím přednášky mých kolegů sportovních lékařů. Každý večer spolu dvě hodiny rozebíráme případy. 

Je to moje posedlost, moje vášeň.

Yotai

Yotai je pohybový systém zaměřený na souhru nervové soustavy, fascií a svalů, který vede ke stabilizaci a ovládnutí těla a zdravému rozvíjení pohybových možností.

Když dělám svoji metodu Yotai, tak u mě často končí i lékaři. Mám paní primářku, která vede oddělení, má pod sebou 15 fyzioterapeutů. Ale z nějakého důvodu zjistila, že když tělo chce dát do formy, tak jde za mnou. Nejde primárně za těmi svými fyzioterapeuty, protože jak mi sama říká:

“Oni to mají vyčtené a vysezené, ale vůbec mě neinspiruje jejich tělo. To, co na mě aplikují, sami nemají zvládnuté. Pohybují v nějaké naučené struktuře, ale vy vždycky řeknete něco, co je za tou strukturou.”

Pravděpodobně tím, že nemám otištěnou v hlavě nějakou škatulku, tak jsem schopná vidět řešení, který 30 let v systému zajetý lékař prostě nevidí.

Je to dost možná moje výhoda, ale přináší to i obrovskou nedůvěru v sebe samu. Pořád sama sebe pozoruju a prověřuju. Nevěřím, jestli se můžu spolehnout na svůj úsudek.

Každého klienta se snažím síťovat a konzultovat aspoň s pěti zkušenými kolegy. Každý přinese svůj úhel pohledu a pak věřím, že je cesta, jak tomu konkrétnímu klientovi společnými silami pomoct.

Ztráta elasticity vaziva

Pod fasciální tkáně se kromě vazů a šlach pojí i všechny svalové obaly.

Každý sval, každý svalový snopec, každé svalové vřeténko a dokonce i každé svalové vlákno má svůj kolagenně elastinní obal. Je to jako když si vezmeme grep, který je po oloupání pokrytý bílou blankou. Pak grep rozložíme na měsíčky a každý měsíček má také svou blanku. I jednotlivá zrnka v měsíčku jsou obalená mikroblankou. Stejné je to se svaly.

Ta blanka má naprosto neuvěřitelnou schopnost předávat a šířit v těle informace. Zároveň se umí jemně smršťovat a zase uvolňovat.

Fasciální tkáň má schopnost se smršťovat i na bázi naše emočního naladění.

Když je mi špatně, úplně se celá zhroutím dovnitř - zhroutím hrudník, ramena dám trošku nahoru a dopředu, zamknu si krk. To všechno vytváří svaly, ale především se prvotně stáhne fascie.

Když tělo funguje dobře, jednotlivé svalové skupiny a vazivo přes sebe v takovém vlastně tekutém prostředí kloužou.

Můžeme si to představit jako kašmírový svetr. Když se o něj staráme dobře, je hladký a elastický. Když ho ale omylem vypereme na 60 stupňů, speče se, zcuckovatí a elasticitu ztratí. To samé se děje s vazivem.

Fasciální váleček - pomoc, nebo terapeutické peklo?

Někteří tuto rehabilitační pomůcku možná znáte. Masážní válec určený pro uvolnění pohybového aparátu - je opravdu tak prospěšný?

Válečky mají velmi dobrou ideu a skutečně vycházejí z fasciálního výzkumu.

Ta hezká idea, která je za fasciálními rekvizitami jako jsou fasciální míčky, fasciální válečky, vibrační válečky, je jak to zcuckovatělé vazivo a obaly svalů zase hezky udělat vláčné, elastické, jakoby tekuté a po sobě kluzné.

Ale u toho válečku je třeba naprosto přesně vědět, kde v těle chci mít fasciální tkáň spíš elastickou, ale kde nutně potřebuju, aby si udržela pevnost, kde fakt potřebuju mít ten kolagen.

Rizika

Sama na sobě jsem si tím válečkem neskutečným způsobem ublížila. A postupně se kolem mě kupí lidi, kteří si přesně udělali totéž, protože váleček je teď obrovská móda.

Já jako hypermobilní člověk mám celoživotní problém kolem křížové a bederní oblasti. Každý pohyb, který bych měla vytvořit ramenem, nebo nohou, já vytvořím primárně v té hypermobilní oblasti. Ale tam, kdybych měla krásnou pevnou fascii, tak by mě do prohybu prostě nepustila. 

A protože jsem byla před mnoha lety taky nadšená, když jsem na kongresu viděla první váleček, okamžitě jsem si ho koupila. Byla jsem jeden z prvních lidí v České republice, kteří fasciální váleček měli. Vždycky, když jsem měla volnou chvilku, tak jsem se válcovala. Válcovala jsem se všude, a tam, kde mi to bylo nejpříjemnější, to byla právě ta bederní páteř.

Tím jsem si vytvořila v průběhu dvou let totální armageddon, protože už tak poměrně málo funkční stabilizační fascii v bederní oblasti, která by měla mít zhruba 5mm, jsem si tím válečkováním úplně ztenčila. Momentálně má (měřím to každý měsíc ultrazvukem, dělám na sobě takový roční výzkum) 0,7mm. Což je totální průšvih, protože ta záda jsou absolutně nechráněná.

Bude to trvat minimálně pár dalších let, než si, doufejme, dokážu vazivo zase zpevnit. 

Správné použití

Váleček by měl být indikovaný jako rehabilitační metoda v lékařských ordinacích.

Váleček je skvělá věc, pokud vím, že chci nastimulovat pěti nebo deseti vteřinami sval před výkonem. To jenom propojím mozek s tím svalem a zahřeju ho.

Potom je váleček fajn, když chci určitou fascii opravdu uvolnit. Tak, aby se to spečené vazivo rozvolnilo. Díky tomu, že se rozvolní vazivový obal, tak sval, který je ve spasmu, může relaxovat. Čili ten váleček jako relaxační pomůcka pro fascie a tím pádem i svaly funguje perfektně. 

Ale jen za předpokladu, že vím, který sval si můžu dovolit uvolnit a který naopak potřebuju, aby mi držel to tělo pohromadě. V každém případě si myslím, že by se váleček neměl dostávat mimo rehabilitační a lékařské ordinace, vůbec by neměl přijít laikům do domu. Domácí “autoterapií” válečkem si člověk může přivodit opravdu extrémní problémy. Vím, o čem mluvím, já jsem si ublížila opravdu brutálně.

Nepropadněte každé novince, která se objeví. Při práci s pohybovým aparátem je potřeba odborná znalost v tom, jaké změny jsou žádoucí.

Bolest je vždy varovný signál

Bolest je primárně varovný signál, bolest nemá být příjemný signál.

Jako tanečníci na doprovodní program jsme byli často vedení k tomu, že bolest k tréninku patří. Já jsem si na ní vytvořila až určitou závislost. Máme dobrý pocit z toho, že se skrz bolest rozvíjíme a zlepšujeme.

Zvlášť u vaziva ale bolest může znamenat, že dostávám kloub do velkých potíží. Do pozic, kde není chráněný, a kam by se neměl správně dostat. To se později nevyhnutelně projeví. Je potřeba pořád vnímat, co se mi děje, a jestli nejdu přes tu bolest. 

Bezpečné protahování

Nejideálnější cesta pro bezpečné protahování je protáhnout se jenom tam, kam sama aktivně po svalech končetinu vytáhnu.

Nemá smysl sedět 10 min v ecarté, v “placce”, a úplně si vytahat vazivo, když svalově sama, když se postavím, vytáhnu nohu jenom na 150 stupňů. Kdykoliv já mám větší rozsah ve vazivu, než je moje svalová kontrola kloubu, tak se dostává ten kloub do problémů.

Kloub je v optimu jenom tam, kde ho svaly udrží správně centrovaný. Ve chvíli když já vytahám vazivo, ale svalově v tom rozsahu už vůbec nemám kontrolu, tak jsem na neskutečně tenkém ledě, a někde za chvíli nastane obrovský problém. Přijde zranění. A když ne zranění, tak repetitivním protahováním mimo bezpečnou zónu pro kloub přijde opotřebení = artróza.

Takže nejlepší je vždycky zjistit, kam vytáhnu tu nohu, nebo kam dám tu ruku po svalech sama. Pak o 5 až 10 stupňů protáhnout víc a v té poloze setrvávat, než tam budu mít opět svalové posílení. Až pak si můžu dovolit znovu víc protáhnout.

Takže vždy postupujte

OPATRNĚ,

a hlavně neustále vědomě.

Vnímejte své tělo a dobře se o něj starejte.

Zdroje:  http://yotai.cz/